Nejlepší plyšové hračky
Bezpečné nejen plyšové hračky pro miminka od narození
Muchláček i usínáček pro miminka od narození
Dřevěné hračky pro miminko
Zvukové hračky pro miminko
Nejlepší plyšové hračky V AKCI!
Osobní předání
.jpg)
.jpg)
Jsme zelený e-shop!
(1).jpg "Jak medvídek Sherwood zachránil noční oblohu")
.jpg "Pohádka na dobrou noc: O ztraceném medailonku")
Tento e-shop využívá cookies (technické - nezbytné pro chod e-shopu), analytické a marketingové.
Včelka a tajemství kouzelného květu
02. 02. 2025, 22:50
První měsíční paprsek proletěl jako šíp Adélčiným pokojem, něžně se odrazil od kování kouzelné bedny plné plyšových hraček a večerní dobrodružství začalo. Jako každý večer se skleněná i vyšívaná očka plyšáků proměnila v živá a zvířátka se tetelila radostí, že jsou zase spolu.
Nejinak tomu bylo i v osadě zvané Zlatý Baobab, kde spolu žily plyšové žirafy a zebry v míru a pokoji pod rozlehlým stromem, který jim poskytoval bezpečný přístřešek i oporu a pomoc, pokud si o ni řekli. Zlatý Baobab totiž díky kouzlům ožíval každou noc stejně jako ony.
První, kdo ten večer otevřel dvířka v kmenu a kopýtkem šlápl na půdu kouzelné osady, byla žirafa jménem Skvrnka. Vždy patřila k nočním ptáčátkům, které se tak těší na další dobrodružství, že v otevřených dvířkách předběhnou ostatní.
"Ale co to?" pomyslela si žirafka, když šlápla do mazlavé hmoty. Rozhlédla se kolem sebe a trochu se polekala, protože ta samá hmota byla skoro přes polovinu země celé osady. Sklonila svůj dlouhý krk k zemi a ostražitě sledovala, v čem skončilo její kopýtko.
"Vypadá to jako med," pomyslela si.
To už ale za Skvrnkou stály všechny ostatní žirafy a zebry a sledovaly nečekanou pohromu nové noci. Když pak zvedly oči, všimly si, že medová vlna jde přímo ze Zrníčkového dvora, bydliště plyšových zvířátek z farmy.
"Měli bychom se jít zeptat, co se stalo," řekl spanilý usínáček žirafa Albert, jehož srst se v měsíčním světle obzvláště vyjímala, protože byla bílá s šedými flíčky.
"Pojďme my dva, Alberte," vyzvala Skvrnka svého kamaráda. "Bylo by rozumné, aby ostatní hlídali náš Zlatý Baobab, aby se v medové krustě neutopil." A souhlasné přikyvování obyvatel znamenalo začátek dobrodružné cesty Skvrny a Alberta pohádkovou nocí.
Zlatý Baobab byl poslední osadou Země Tisíců Kouzel a zároveň nejbližším sousedem Zrníčkového dvora. Skvrnka klusal po kamenné cestě a na svých bedrech poskytoval prostor usínáčku Albertovi. Bylo to správné rozhodnutí, protože díky tomu byli u bran dvora dříve, než by se to jiným povedlo. Oba si všimli, že čím blíže byli, tím více medové hmoty kolem nich bylo. Když teď stáli před vchodem, zjistili, že Zrníčkový dvůr už je spíš medový ráj. Chaloupka, stáje i větrný mlýn byly obklopeny medem. Kytičky se topily a plyšové ovečky trochu smutněly, protože neměly žádnou travičku k jídlu.
"Já… já se moc omlouvám," zabzučela hudební včelka, které jako jedné z mála nevadila medová hmota všude okolo, protože používala svá nádherná nazelenalá křidélka a vznášela se vysoko naproti očím obou návštěvníků.
Oba na ni jen nevěřícně koukali a čekali, až bude pokračovat.
"Pár dní zpátky jsem na svých cestách doletěla až na Motýlí Louku, znám to tam a pan král Motýl i jeho nádherná dcera Josefínka mi dovolují sbírat tam nektar. Vždycky mě ale varují, abych se vyhnula sběru z Nekonečnice měsíčkové. Bylo snadné je poslechnout," povzdechla si. "Nikdy jsem ji totiž neviděla kvést." Sklonila očka, sledovala medovou vrstvu všude kolem ní, a pak pokračovala. "Ale naposledy kvetla," odhodlala se a v jejím hlase se objevil neskrývaný obdiv. "Je tak krásná, ty její fosforeskující růžovo-tyrkysové květy na nejjemnějších lístcích, ta omamná vůně…, nemohla jsem odolat," hlas se jí v poslední větě zlomil, až úplně utichl. Pak si znovu dodala odvahu a celý příběh uzavřela poslední větou: "A teď se med tvoří a tvoří a já to neumím zastavit."
"Pak tedy musíme na Motýlí Louku pro pomoc," napadlo Skvrnku a Albert jen uznale souhlasil.
"Jdeš s námi, včelko?" zeptal se Albert. „Není čas!“
Cesta letce, spanilého sudokopytníka i jeho jezdce byla rychlá. Čím dále byli od Zrníčkového dvora, tím méně medové hmoty kolem nich bylo. Když míjeli Sloní Vrch, vše se zdálo normální. Hned jak zamávali sloním kamarádům na pozdrav, už vyhlíželi nádhernou Motýlí Louku.
Byla tak kouzelná jako vždycky. Ty roztodivné květiny, těch barev, velikostí i tvarů. A ti motýlkové a jejich fosforeskující křídla. Očka všech návštěvníků byla okouzlena tím, co spatřili, i když to nebyla jejich první návštěva.
"Já jsem ti, včelko, říkal, že máš tu květinu nechat být!" Řekl přísným hlasem motýlí král, když se s ním setkali uprostřed louky.
Včelka věděla, co provedla, a tak raději ani neodpovídala.
"Moc vás prosíme, motýlí králi, pomozte nám. Medová hmota se hrne ze Zrníčkového dvora a neumíme ji zastavit," požádal Albert krále.
"Ano, musím vám pomoci, protože jinak je do rána hmota úplně všude. Poničí všechno, čeho si vážíme, a nic ji nezastaví. Dokonce se bojím, že by byla schopná překonat hranice našeho kouzelného světa a truhly a vyvalit se do Adélčina pokoje," řekl rozhodně. Otočil se na přilétající dceru Josefínku, jejíž křídla měla barvu něžných červánků a obličejíček byl nejkouzelnější z kouzelných. Pokynul jí, aby podala květináč s rostlinkou s bílými kvítky návštěvníkům a pak pokračoval: "Vezmi si rostlinku, přenes ji do Zrníčkového dvora, z čerstvého nektaru začni vyrábět med a ten spoj s tím, který jsi dělala z Nekonečnice měsíčkové."
Včelka radostně přijala nabízenou rostlinu. Poděkovala a už se otáčela k domovu, když ji ještě motýlí král zastavil. "Pospěš si!" pobídl ji.
Hudební včelka nebyla zlá ani zlobivá. Med udělala jenom proto, že původnímu lahodnému nektaru nemohla odolat. Proto při zpáteční cestě nečekala na své dva kamarády a letěla domů tak rychle, až ji křidélka bolela. To Skvrnka a Albert cestovali pomaleji. A tak si stačili všimnout, že medová hmota už se posunula ke Slonímu Vrchu a nebude trvat dlouho a bude i u Motýlí Louky.
Když doběhli za včelkou, ta už míchala nový med se starým. Dorazili právě včas, aby spatřili zázrak, který jim doslova bral dech. Jakmile se oba medy spojily, vše kolem zazářilo, jiskřilo a starý med začal mizet v kruhu od místa spojení, jako by na zemi nikdy ani nebyl. Scéna připomínala kouzelnou vlnu, která se šířila do širého okolí a nechávala za sebou jen čistou, voňavou zem.
Medová hmota konečně zmizela a Zrníčkový Dvůr opět získal svou přirozenou krásu, ozvaly se radostné výkřiky všech plyšových obyvatel. Ovečky s nadšením poskakovaly po čerstvé travičce, kytičky se zvedaly ze země, jako by právě vykvetly znovu, a větrný mlýn roztočil svá křídla v jemném měsíčním vánku.
Hudební včelka přistála vedle Skvrnky a Flíčka s úlevným výrazem na tváři. „Děkuji vám za pomoc,“ řekla tiše a její hlas byl plný vděčnosti. „Příště budu dávat větší pozor.“
„My víme, že ano,“ usmál se Albert. „Není špatné udělat chybu, když se z ní poučíme.“
Ze Zlatého Baobabu se ozvaly veselé hlasy žiraf a zeber, které už netrpělivě čekaly na návrat svých hrdinů. „Měli bychom se vrátit,“ řekla Skvrnka. „Před svítáním je ještě čas na oslavu.“
Žirafa Skvrnka i usínáček Albert zamířili zpět k Baobabu, kde už je čekalo malé překvapení. Strom, který vždy ochotně naslouchal jejich nočním příběhům, tentokrát zářil jasnými světýlky, jako by se připojil k oslavě. Obyvatelé osady uspořádali malou hostinu – ovocné bonbónky, měkoučké polštářové dortíky a samozřejmě medové sušenky, které tentokrát voněly správně a jemně.
Všichni si vyprávěli příběhy a smáli se tak, že se dokonce i Zlatý Baobab lehce zatřásl. Ale brzy začal nad kouzelným světem truhly vycházet první sluneční paprsek a rozlévat své světlo po osadách.
„Je čas spát,“ zašeptala Skvrnka, když se na obloze objevilo první ranní světlo. Obyvatelé osady se pomalu uložili ke spánku. Hudební včelka se schoulila do svého úlu na Zrníčkovém Dvoře a žirafy i zebry vklouzly do svých oblíbených pelíšků v baobabu.
.jpg)
Komentáře
Diskuze je prázdná.