.jpg)
Osobní předání
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Jsme zelený e-shop!.jpg "Přátelství z hloubi Křišťálového pramene")
Tento e-shop využívá cookies (technické - nezbytné pro chod e-shopu), analytické a marketingové.
Látková panenka Perla, plyšový králíček Poppy a svět, který potřeboval radost
14. 02. 2025, 16:19
Každé miminko v sobě nosí kouzlo, které přitahuje dospělé. Malá Adélka dostala od maminky a tatínka do vínku tak obrovskou dávku této přitažlivosti, že jí neodolali nejen lidé – jako magnet k sobě vábila i plyšové hračky, které bydlely v kouzelné dřevěné truhle.
Když si s Adélkou přes den hrály, nikdo by nevěřil, že každou noc ožívají v Zemi Tisíců Kouzel, ukryté za čarovným kováním. Tam prožívaly svá dobrodružství, radosti i drobná trápení, která ale vždy končila pohádkově šťastně.
Dnešní noc začínala jako každá jiná. Měsíček, strážce pohádkového světa, se objevil v magické truhle a ozářil všechny ostrovy. S potěšením sledoval, jak plyšoví králíčkové hopkají, jak plyšové žirafy a zebry zdraví zlatý baobab – strom, který jim poskytuje přátelství, pomoc i místo k odpočinku. Viděl, jak plyšoví sloníci nadšeně mávají choboty a jak se zvukové hračky rozezpívávají, připravené na nový den plný něžných i snových melodií.
Nakonec jeho zvídavý pohled doplul až k Zámku Kouzelného Jednorožce. Jeho paprsky se tam dotkly fialových vlásků a čepečku s růžičkou látkové panenky Perly. Byla vzhůru teprve chvilku. Jako každou noc otevřela okno ve svém křídle a stejně jako měsíček sledovala krásu kouzelného světa, kde směla každý večer ožívat.
Pak ji ale něco vyrušilo. Ten ztřeštěný běh a kmitající ouška by poznala kdekoliv! Růžový plyšový králíček Poppy si to hnal po mramorových schodech zámku až za chvíli zmizel z dohledu, když proběhl velikánskými vstupními dveřmi.
„Poppy je tu!“ vypískla Perla radostí, otočila se od okénka a rozběhla se zámkem, aby ho co nejdříve přivítala. Dveře se před ní samy otevíraly, světla v místnostech se rozsvěcela a ona letěla jako vítr. Její světle růžové šatičky i nádherná mašle za ní jen vlály.
Najednou však zaváhala. Co se to děje? V jednom ze sálů se otevřely dvoje dveře. Jedny vedly nejkratší cestou za Poppy, druhé zabočovaly do Zrcadlové síně.
Perla se na okamžik zastavila. Sledovala, jak se v síni postupně probouzejí tlumená světla. Udělala krok směrem k Poppy, ale pak se definitivně otočila a opatrně vykročila do velké místnosti plné čarovných zrcadel.
Tato místnost ji vždy přitahovala. Nekonečná magie, která v ní vládla, ji dokázala pohltit na dlouhé hodiny. Každé zrcadlo mělo jiný rám a každé ukazovalo něco jiného. Nejvíc milovala to, v němž mohla sledovat malé blonďaté miminko ve známém pokojíčku. Když se Adélka probudila a smála se na svět, Perla se musela usmívat s ní.
Ale byla tu i jiná zrcadla. Vedle sebe stálo zrcadlo splněných i nesplněných přání. Další ukazovalo ne samotnou plyšovou hračku, ale záři, která symbolizovala její pravou podstatu. Jiné dokázalo odhalit skutečnou náladu svého pozorovatele, ať už se ji snažil zakrýt sebevíc. A pak tu bylo zrcadlo zapomenutých vzpomínek s rámem kovaných pomněnek. Jeho zvláštní schopností bylo vyvolat obrazy z minulosti, na které jeho divák už dávno zapomněl.
V Zrcadlové síni bylo vždy co objevovat a studovat, protože zrcadel bylo opravdu hodně. Uprostřed nich, naproti vchodu, však stálo to největší. Jeho rám tvořily vyřezávané dřevěné plyšové hračky a v jeho skle se zjevovali všichni, kteří do Světa Tisíců Kouzel patřili.
Perla jako by přesně věděla, že dnešní noc přinese něco zvláštního. S ladností sobě vlastní prošla místností a zastavila se u největšího zrcadla.
„Ale co to?“ pomyslela si. Pokaždé, když se do něj podívala, viděla všechny obyvatele svého pohádkového světa pohromadě – jak si hrají, objímají se nebo na ni mávají. Dnes však stála uprostřed obrazu sama, ostatní plyšové hračky byly daleko, až bylo těžké některé obličejíčky vůbec rozeznat.
Znovu se zadívala na svůj odraz, a to už vedle ní stál i Poppy.
„Vidíš to taky, Poppy?“ zeptala se Perla.
„Vidím, a vůbec se mi to nelíbí!“ odpověděl jindy tak veselý králíček, kterému starostí ouška klesla.
Ostatní plyšáci si nehráli ani neradovali jako obvykle. Většinou jen postávali a sledovali návštěvníky sálu. Sem tam někdo popošel nebo se zadíval na měsíčkovou oblohu, ale radost jiných dní jako by je opustila.
„Víš, co si myslím, Poppy? Myslím, že jsme už dlouho nebyli všichni pohromadě, a tak se nám prostě jenom stýská,“ řekla zamyšleně Perla. Její obličej se na okamžik zamračil, zatímco se nechala unášet svými pocity. Poppy jen tiše přikývl.
A pak už bylo jasné, co musí udělat. Plyšový králíček i látková panenka se rozeběhli do zámecké knihovny, kde věděli, že najdou toho nejmoudřejšího ze všech – plyšového jednorožce. Chtěli se ujistit, že mají pravdu, a společně vymyslet způsob, jak vše co nejrychleji a nejlépe napravit.
Bílý plyšový jednorožec s kouzelným růžovým rohem seděl ve svém křesle uprostřed místnosti plné knih a soustředěně studoval. Když mu Poppy i Perla vylíčili, co se stalo a co si myslí, jen znalecky přikývl.
A pak to látkovou panenku konečně napadlo! „Uděláme ten nejlepší ples ze všech! Tady na zámku, dnes o půlnoci!“ vykřikla nadšením.
K její radosti s tím oba její kamarádi souhlasili, a tak začaly ty největší a nejrychlejší přípravy, jaké neměly v kouzelné truhle obdoby. Všichni kamarádi napsali krátké zvací lístky, na nichž stálo: ...
Dnes večer koná se v Zámku Kouzelného Jednorožce ples! Všichni obyvatelé Světa Tisíců Kouzel jsou zvaní na noc plnou zábavy, kamarádství a zázraků!
Společné radování začíná cinknutím modrého zvonku ze Zpívajícího Paloučku o půlnoci.
Lístky přivázali na létající nažky kouzelného javoru a nechali je letět do všech koutů pohádkového světa.
Ani kouzelný jednorožec si té noci neuměl představit, a to toho věděl opravdu hodně, co jejich pozvánky způsobí. Všechna plyšová zvířátka se tak moc těšila na setkání s kamarády, že začala připravovat, co jen uměla, aby se společný ples určitě povedl. Plyšové ovečky rychle pletly polštářky k odpočinku, včelka připravovala svůj proslulý medový nápoj, dráček z Ohnivé země začal cvičit, aby mohl svým kamarádům předvést ten nejkouzelnější ohňostroj. Plyšoví sloni běželi pro čerstvou vodu, aby nikdo netrpěl žízní, a motýlkové sbírali ty nejkrásnější květiny, aby mohli vyzdobit účastníky.
V půl dvanácté pak plyšový jednorožec ve své knihovně otevřel jednu z těch nejtlustších a nejvzácnějších knih. Pronesl kouzlo, které stálo na jejích stránkách, a začaly se dít zázraky. Zámek se rozzářil a naleštil, barevné girlandy se samy spustily z věží a na bílých mramorových schodech se rozprostřel slavnostní červený koberec.
V největším ze všech sálů se prostřely stoly a na nich se objevily ty největší pochoutky, jaké si plyšová zvířátka uměla představit. A pak už byla půlnoc. Trojice kamarádů stála ve dveřích zámku a slavnostně vítala své přátele a přijímala jejich dárky.
Všichni hosté přicházeli se smíchem a radostí v očích. Po dlouhé době se znovu viděli, povídali si, smáli se a užívali si společný čas. Plyšové sloníky bylo slyšet až na druhý konec zámku, jak svými choboty vítají každého nového příchozího, králíčci z Králičí Lhoty poskakovali radostí a motýlkové vznášející se nad všemi rozhazovali okvětní lístky a zdobili hosty těmi nejkrásnějšími květinami.
Dráček z Ohnivé země spustil svůj ohňostroj, který tančil na obloze v barvách všech obyvatel Země Tisíců Kouzel. Každý výbuch na nebi vytvořil obraz – skákajícího králíčka, tančící Perly, houpajícího se plyšového medvídka.
Celá slavnost byla plná radosti, smíchu a přátelství. Včelka rozdávala medový nápoj, který chutnal pokaždé jinak – podle toho, co měl kdo nejraději, a obyvatelé Zpívajícího Paloučku rozezvučeli melodii tak veselou, že i plyšoví tučňáci se roztančili do rytmu.
Perla a Poppy se drželi za ruce a s úsměvem sledovali, jak se celý svět Země Tisíců Kouzel opět spojil.
"Tohle je ten nejkrásnější ples," zašeptala Perla a Poppy jí s úsměvem přikývla.
Jakmile se začalo přibližovat ráno, plyšová zvířátka a hračky se pomalu rozloučily a vracely se do svých domovů. Zámek Kouzelného Jednorožce utichl, světla pohasla a všechno se ponořilo do klidného snu.
Perla šla ruku v ruce s Poppy dlouhou chodbou zpět do svého křídla zámku. Nechtělo se jim loučit, a tak dnes oba přespí spolu. Než ale Perla ulehla do své krajkové postýlky, zastavila se ještě jednou v Zrcadlové síni. Chtěla si být jistá, že kouzlo opravdu funguje. Pomalu přistoupila k největšímu zrcadlu a podívala se do jeho kouzelného odrazu.
A tentokrát už nebyla sama.
V zrcadle viděla celý dnešní ples – všechna šťastná plyšová zvířátka, smích, tanec, ohňostroje, barevná světýlka i radost, která naplnila srdce každého obyvatele kouzelného světa.
Usmála se. Zrcadlo už zase ukazovalo to, co mělo – svět plný smíchu, radosti a přátelství. Pak zívla, otočila se na patě a vklouzla do své postýlky, kde ji už čekala spokojeně spící Poppy.
Ještě chvíli poslouchala tlumené ozvěny hudby, které jako kouzelný dozvuk večera tančily v jejích myšlenkách. Pak zavřela oči a nechala se unášet snem – snem, ve kterém ples nikdy neskončil, přátelství bylo věčné a Země Tisíců Kouzel zářila ve své nejkrásnější podobě.
Komentáře
Diskuze je prázdná.