.jpg)
Osobní předání
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Jsme zelený e-shop!
Tento e-shop využívá cookies (technické - nezbytné pro chod e-shopu), analytické a marketingové.
.jpg)
Přátelství z hloubi Křišťálového pramene
07. 02. 2025, 22:56
Když se malá Adélka narodila, měla očka tak pomněnkově modrá a hlubší než nejkrásnější tůňky, že si jimi hned všechny získala. A její kouzlo neplatilo jen na její lidské okolí, milovaly ji i její plyšové hračky, které jí maminka s tatínkem koupili, a které každou noc ožívaly v kouzelné truhle po babičce.
Hned jak Adélka zavřela očka a měsíček vyplul na oblohu, rozzářilo se okrasné kování a Země tisíců kouzel, ukrytá před zraky lidí v truhle, ožila.
V Zámku plyšový jednorožec otevřel dveře své rozsáhlé knihovny a začal studovat moudra svých předků, u Sloního Vrchu se plyšoví kamarádi zdravili troubením svých chobotů a na Zrníčkovém Dvoře se všichni plyšáci farmy sešly pod větrným mlýnem, aby spolu mohly strávit co nejvíce času.
Jen dráček Lamaze a tučňák Vločka toho večera moc šťastní nebyli. Oba byli velcí přátelé. Dráčkovi bylo ale na Kře Zázraků, kde bydlel tučňák, zima a tučňáčkovi bylo obrovské horko v Ohňové Jeskyni, kde bydlel plyšový dráček. Poslední týdny jim nezbývalo nic jiného než si psát dopisy, které přivazovali k nažkám kouzelného javoru. Ty pak pohádkový vítr Zpívajícího Paloučku nesl, dokud se nedostaly do svého cíle.
Předchozí noc se ale přátelé dohodli. Už se jim nechtělo omezovat jejich přátelství na dopisy, chtěli být spolu, a tak se rozhodli vyrazit do Zámku Kouzelného Jednorožce a požádat ho o pomoc. Plyšový jednorožec byl velice moudrý a sečtělý. Když kamarády přivítal, prošel s nimi své knihy. Oběma ale přišlo, jako by přesně věděl, kde hledat, nebo spíše jako by se mu ty správné knihy samy nabízely a povysunovaly před ostatní, aby právě na ně sáhl a v nich hledal.
Netrvalo dlouho a jednorožec poslal oba přátele na Zpívající Palouček. Ostrov hudby, který dobře znali, protože se nacházel mezi Ohňovou Jeskyní a Krou Zázraků. Byl to domov všech hudebních hraček malé Adélky, které zde zpívaly od brzkého večera až do pozdního rána. Netušili ale, že se Křišťálový pramen na paloučku nachází. Až plyšový jednorožec jim prozradil, že vchod k němu je ukrytý u kořenů zpívajícího dubu, který byl dominantou celého ostrova.
Když stáli na kraji paloučku, otočil se tučňák k dráčkovi. „Dej si pozor na jiskřičky, Lamaze!“ požádal tučňáček kamaráda dřív, než udělali první krok. Moc dobře si pamatoval, že každé jedno pšíknutí může znamenat požár, který pak musí plyšoví kamarádi hasit, aby se nerozšířil po pohádkové zemi. Lamaze přikývl, a pak už se jenom zdravili se všemi chrastítky a hudebními hračkami, které jim radostně mávaly na pozdrav a pro úspěch a štěstí zachrastily do kroku.
Kouzelný dub byl obrovitánský strom, největší, jaký znali. Korunu měl vyzdobenou roztodivnými svítícími květy, které se do ní plazily liánami svých stonků. Všechno zářilo růžovou, tyrkysovou, fialovou, žlutou, červenou i oranžovou barvou a jejich odstíny.
Pohled sem a pohled tam, a když se pozorně podívali, všimli si malého vstupu do jeskyně, který se nacházel u kořenů přesně tak, jak plyšový jednorožec řekl. První udělal krok dovnitř tučňáček, ale všiml si, že schody ozářené světlem měsíčku, který doprovázel jejich cestu, jsou porostlé travou a trochu vlhké.
„Sedni si mi mezi křídla, Vločko,“ navrhl okamžitě kamarádovi dráček. „Bojím se o tebe, raději tě snesu jeskyní, aby se ti nic nestalo.“
Tučňáček měl dráčka rád a věděl, že je to kamarád s tím největším srdcem, jakého si mohl přát, a tak přikývl na souhlas, opatrně vylezl mezi dračí křídla a když se vznesli, sledoval, jak se okolí kolem něj mění. Z měsíčkem ozářené krajiny se stala temná jeskyně. Trochu se bál, že neuvidí na let, ale jen co se ocitli u stropu jeskyně, jeho duše zaplesala.
Něco tak krásného ještě neviděl. Kamenná jeskyně byla obrostlá stejnými liánami jako dub, u kterého před chvílí stáli. Jen květy se proměnily, nebyly to už ty veselé z povrchu. Měly tvar krystalů a jemně modrozeleně svítily po celé jeskyni. Jejich záře se odrážela i od jezera na dně.
Dráček bezpečně přistál na kraji vody. Počkal, až jeho kamarád sklouzne po jeho zádech, a když už oba stáli vedle sebe, zjistili, že nejsou sami. Ze stínu boku jeskyně vyšel malý maňásek myška s tyrkysovým kožíškem a zlatým podnosem plným zdravých pochoutek. Jen na vrchu všeho toho ovoce a zeleniny byl ten nejúžasnější cupcake, jaký kdy viděli.
„Už nějakou dobu jsem vás čekala,“ zapískala myška tenkým hláskem. „Vím, proč jste tady, a ráda vám pomohu. Nejprve si u mě ale dejte něco dobrého k snědku,“ vyzvala je a studovala je svýma černýma zvídavýma očkama.
Oba kamarádi věděli, že od myšky něco chtějí, a tak se na sebe podívali a pouhým pohledem se ubezpečili, že je dobré splnit její přání. Udělali tedy pár kroků k ní a natáhli ruce. Ani jednomu se ale do ovoce moc nechtělo, když viděli ten úžasný moučník na vrchu.
Chvilku to vypadalo, že to bude souboj tlapek a křídel o cupcake. Pak, jako nárazem kouzla, se oba zarazili. Lamaze se otočil na Vločku a promluvil klidným hlasem. „Vydrž chvilku, Vločko, rozdělíme se.“ Odrazy krystalů zachytily švihnutí dráčkova ocásku, který hladce rozdělil dortík na dvě poloviny. Každý kamarád měl teď kousek toho, po čem toužil.
Teď už to bylo snadné – každý si vzal svůj kousek a myšce poděkoval. Jakmile to udělali, myška se usmála a odložila podnos na kámen vedle sebe. „Ten dortík byl očarovaný,“ řekla, když se znovu otočila k nim. „Měl lákat každého tou nejhlubší touhou. Jenom opravdoví přátelé dokážou takovému kouzlu odolat a podělit se. Už vím, že si moji pomoc zasloužíte.“
Otočila se a vydala se hlouběji do jeskyně. Kamarádi ji následovali, zatímco kolem nich přibývalo krystalových květů. Vypadalo to, že kdyby tyto květy rostly na povrchu, jejich záře by byla větší než záře měsíčního světla. Na konci cesty, kde květů bylo nejvíc, vytékal ze stěny jeskyně pramen, jehož tichý hlas napájel jezero.
Myška naplnila dva tyrkysové flakonky čerstvě vytékající vodou z Křišťálového pramene, pečlivě je uzavřela a podala je oběma kamarádům. „Když si z flakonku kápnete jednu kapku vody na svůj kožíšek, budete spolu moci celou další noc a den být. Voda Křišťálového pramene chrání před chladem i teplem. Ať půjdete kamkoliv, budete se cítit, jako ve svých domovech.“
Dráček Lamaze s tučňákem Vločkou byli dojatí. Poděkovali myšce z celého srdce, ale ta ještě neskončila. Z kapsičky svého kabátku vytáhla dva stříbrné řetízky s přívěsky, které vypadaly jako půlky cupcake.
„Podívejte,“ usmála se, „když přívěsky spojíte, vytvoří dokonalý cupcake. Nejen, že budou svítit, kdykoliv budete spolu, ale připomenou vám, jak důležité je dělit se o radost a přátelství.“
Přátelé si řetízky nasadili a pocítili příjemný teplý záblesk, jako kdyby je cupcake objal. Pak se rozloučili s myškou, která se jim uklonila a zmizela v hloubi jeskyně.
Další noc už nebyla jen obyčejná noc v pohádkové zemi. Tentokrát se rozhodli, že navštíví tučňákův domov na Kře Zázraků, který byl obklopen čistými ledovými plochami, kde se vše třpytilo jako drahokamy.
Lamaze s Vločkou si připravili pelíšek z měkoučkého sněhu, který byl díky kouzelné kapce z flakonku pro dráčka teplý a pohodlný. Uvelebili se vedle sebe a hned začali spřádat plány na nová dobrodružství. Tučňák Vločka vyprávěl o svých objevováních zamrzlých jeskyň a dráček Lamaze popisoval, jak se jednou proletěl nad vrcholky sopek.
Když už byli oba unavení a očka se jim pomalu zavírala, přitiskli k sobě své přívěsky, které jemně zazářily. Ledový vzduch kolem nich voněl příslibem nových dobrodružství.
„Tohle byla ta nejlepší noc, Lamaze,“ šeptl Vločka a zívl.
„A zdaleka ne poslední,“ odpověděl dráček s láskou v hlase.
A tak pod hvězdným nebem, zatímco tyrkysové flakonky jemně svítily, usnuli v příjemném objetí času, který patřil jen jim dvěma.
V tu chvíli věděli, že jejich dobrodružství nikdy neskončí. Kde je vůle ke společným chvílím, tam jsou i cesty, které nikdy nevyhasnou.
Komentáře
Diskuze je prázdná.