.jpg)
Osobní předání
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Jsme zelený e-shop!
.jpg "Přátelství z hloubi Křišťálového pramene")
Tento e-shop využívá cookies (technické - nezbytné pro chod e-shopu), analytické a marketingové.
.jpg)
7. POHÁDKA: Plyšáci a noční houslista
14. 03. 2025, 21:41
Klidně stojící v dětském pokojíčku je dřevěná truhla malé Adélky víc než jen kus nábytku, do kterého její maminka ukládá plyšové hračky na noc. Za ozdobným kováním a pod pevným víkem se nachází pohádkový Svět tisíců kouzel, kde každou noc ožívají plyšáci.
Uprostřed smíchu a veselí čarokrásného světa pohádkové bedny stojí majestátní Zámek kouzelného jednorožce s bílými věžičkami a růžovými stříškami, kde dnes začíná naše vyprávění.
Růžová Kaloo látková panenka Emma je do poslední nitky slavnostní hračka, a tak má v kouzelném světě pod víkem truhly jeden z nejdůležitějších a nejkrásnějších úkolů. Vítá nové hračky, které Adélka dostane, představuje jim kouzelný svět, jenž se stane jejich nočním domovem, a vypráví, jaká dobrodružství je čekají.
A tak, když dnes dělala roztomilé pukrle na prvním z bílých mramorových schodů zámku, nepatřilo nikomu jinému než Kaloo usínáčku Myšce, která se ještě celá překvapená rozhlížela kolem sebe, neschopná uvěřit tomu, kde se právě ocitla.
„Vítám tě u nás, Myško,“ řekla vlídným hláskem látková panenka a usmála se. „Vidím, že máš hodně otázek, a tak bych tě ráda pozvala na návštěvu našeho kouzelného zámku a představila ti svět, který se od dneška stane tvým domovem.“
„Děkuji,“ špitla plyšová Myška, která stále ještě nevěřila vlastním očkům.
Obě plyšové kamarádky začaly stoupat po schodech a Emma začala vyprávět. Velmi dobře věděla, že i kdyby povídala hodiny a hodiny, Myška by stejně všemu nedokázala plně porozumět. Pohádkový svět byl rozsáhlé a čarokrásné místo, které bylo nejlepší vidět na vlastní oči.
Na prahu Zrcadlové síně už sice plyšová Myška věděla, že v kouzelné truhle žijí plyšová zvířátka v míru a pokoji, že jim na jejich dobrodružství svítí pohádkový měsíc a vzduchem se nesou melodie Zpívajícího Paloučku, ale neuměla si nic z toho ještě dostatečně představit.
„A právě proto tu, Myško, máme Zrcadlovou síň,“ řekla Emma a ladným pohybem ruky představila všechna zrcadla, malá i velká, která před nimi stála. „Tato síň je všem zvířátkům dostupná, kdykoliv ji potřebují. Umí léčit malé bolístky, vyvolávat zapomenuté vzpomínky nebo hledat ztracené kamarády. Najdeš tu odpovědi na všechny své otázky, dokonce i na ty, které jsi ještě nepoložila.“
Usínáček Myška se v němém úžasu rozhlížela po místnosti a sledovala všechna ta krásná zrcadla v honosných rámech. Emma si všimla jejího údivu, nadšení i lehkého zmatku, a tak ji jemně chytila za chundelatou tlapku a vedla ji mezi vší tou krásou k zrcadlu, které mělo v dřevěném rámu vyřezané dalekohledy různých tvarů i velikostí.
Když se před něj obě postavily, spatřily nejprve své vlastní odrazy. Emma byla usměvavá a vlídná, zpod plyšového čepečku jí vykukovaly neposedné tmavě fialové vlásky, které úžasně ladily s růžovými šaty. Myška stála vedle ní – i ona byla parádnice, a tak, když se viděla, snažila se hned načesat svůj chundelatý kožíšek a upravit si dečku, kterou měla jako vlečku přes ramínka a jejíž konec svírala v ručkách. Jako mávnutím kouzelného proutku ale jejich odraz zmizel a před nimi se v rychlém sledu objevovaly různé obrazy. Nejprve spatřily celý kouzelný svět se všemi jeho zákoutími. Ten se rychle rozplynul a střídaly se výjevy ze Zrníčkového Dvora, Zlatého Baobabu, Zpívajícího Paloučku, Králičí Lhoty, Medvědího Háje a Sloního Vrchu – a všichni jejich obyvatelé. Myška s údivem sledovala, kolik toho její nový domov nabízí, až si v jednu chvíli zakryla pusinku překvapením.
Najednou jako by se něco stalo… Když se před nimi objevila Ohňová Země, z níž jim mával Dráček Lamaze, obraz se zastavil. Pak se začal rozplývat, až úplně zmizel, a ony koukaly do tmavého povrchu beze stopy odrazu.
„Co se to děje?“ zeptala se Myška.
„To nevím,“ odpověděla po pravdě Emma a znepokojeně sledovala zrcadlo.
Vtom jemný paprsek projel povrchem a v odrazu se začali objevovat pejskové, kteří v kouzelném světě bydleli. Emma začala chápat, že jim chce zrcadlo něco sdělit. Viděla Keel Toys plyšové pejsky Matýska a Juráška i Kaloo pejska Tiramisu. Všichni tři se hnali po kamenné cestě, co jim nožičky stačily. Čím déle je sledovaly, tím byly jejich postavičky jasnější. Když už poznaly tyrkysový šátek kolem Tiramisova krku, když už rozeznaly každou hnědou skvrnku Matýskovy srsti a sledovaly Juráškův neposedný šedý ocásek, najednou všichni zmizeli ve škvíře dřevěné truhly a překročili práh kouzelného světa do světa lidí.
„Co to jenom udělali!“ zvolala vystrašená Emma. „Musíme rychle za nimi, než měsíček zapadne a kouzlo našeho světa pomine.“
***
Všichni plyšoví pejsci světa byli veselí, hraví a neposední. Byli jako kopa blešek, které nikdy neposedí a neustále hledají nové způsoby, jak se zabavit. Té noci jim ale jejich psí instinkt neříkal, aby si hráli a skotačili jako obvykle. Když se měsíček rozsvítil, jako by všichni tři slyšeli Adélku, která je volala a potřebovala. Chvíli se snažili té touze odolat, protože věděli, že jejich místo je za dřevěnými stěnami, ale nakonec je přece jen smysl pro povinnost a láska k malému miminku zvedly. Čím blíže byli k okraji bedny, tím silnější ten hlásek byl a nutil je pelášit o sto šest. Ouška za nimi vlála a plyšovou srst jim česal větřík, který svým divokým během zvedali.
Už minuli i brumlavý Medvědí Háj, když je zastavilo mohutné dřevo truhly. „Co teď?“ zaštěkal Tiramisu. „Jak se dostaneme ven?“ přemýšlel udýchaně, když se otočil na své kamarády, kteří ho právě dohonili.
„Truhla nám ukazuje cestu,“ zvolal šedivý pejsek Jurášek a tlapičkou ukázal na třpytivou trhlinu, která se začala zvětšovat.
Z trhlinky byla škvírka a ze škvírky otvor, kterým postupně proskočili, aby se ocitli v pokojíčku malé Adélky. Jejich očka si chvíli přivykala tlumenějšímu nočnímu světýlku, které vydával usínáček ovečka, strážce Adélčiných klidných snů. Hned jak opět získali přehled, začali se rozhlížet po místnosti. S nadšením viděli malou tříměsíční blonďatou Adélku, která spala ve své postýlce. Pohled na ni je nikdy neomrzel. Byla tak krásná, a i ve spánku roztomilá. Byla to jejich milovaná panička, pro kterou by položili i život, jen aby byla šťastná.
V první chvíli vypadalo všechno tak, jak má být. Pak si ale Jurášek všiml, že malá Adélka nespí vůbec klidně, co chvíli se zavrtěla a po obličejíčku jí přejížděly mračivé obláčky.
„Copak se děje?“ přemýšlel Tiramisu v šeptu.
Kaloo usínáček ovečka s nočním světýlkem je slyšel a snažil se jim ze svého místa nad postýlkou pomoci. Nasměroval paprsek svého světýlka doprostřed koberečku, který ležel před Adélčinou postýlkou, a ozářil nezvaného návštěvníka, který narušoval Adélčiny sladké sny.
„Je to cvrček!“ vyštěkl Jurášek tak nahlas, že ho musel Matýsek upozornit, aby Adélku neprobudil. Světýlko usínáčku ozářilo cvrčka v celé jeho hnědozelené kráse právě ve chvíli, kdy si doladil poslední strunu na svých housličkách, aby spustil další noční serenádu.
„Musí pryč,“ rozhodl Tiramisu.
Všichni tři pejsci, jako správná sehraná smečka, postupovali společně směrem ke cvrčkovi. Přikrčení a naježení se rozhodli vyhnat nezvaného návštěvníka jako opravdoví strážci.
„Jdi si hrát jinam!“ zavrčel Jurášek a jeho kamarádi ho doprovázeli varovným vrčením. Cvrček se prudce otočil, protože si jich do té doby nevšiml, trochu sebou škubl a vyvalil velká očka. Housličky ale nepustil a nechal je připravené k dalšímu tónu.
„A co když se mi nechce?“ zeptal se zlomyslně a nožkou si lehce dupl do země.
„Musíš odejít!“ rozkročil se Matýsek, přikrčil se a připravil ke skoku. Oba jeho kamarádi po pravici i levici udělali stejná gesta. Chvíli to vypadalo, že se schyluje k malému konfliktu, protože se cvrček napřímil a odmítl opustit své místo.
„Co kdybych ti dala na housličky svou kytičku?“ přerušil jejich spor jemný Emmin hlásek. „Je kouzelná, zvuk tvých housliček bude zčistajasna nejkrásnější na světě, slibuji.“ Dodala ještě. „Nechal bys potom naši Adélku v klidu odpočívat?“
Jako každý cvrček, i ten v Adélčině pokojíčku byl náležitě pyšný na své hraní, a představa, že by měl najednou nejlepší housličky ze všech, ho téměř očarovala. Přesto látkové panence nevěřil.
„Chci to nejdřív zkusit!“ řekl a nevěřícně ji sledoval.
Emma na nic nečekala, obešla pejsky, sundala si z kloboučku fialový kvítek a připnula ho na krk housliček. „Ale jenom jeden tón, prosím,“ požádala ho a ustoupila.
Cvrček přiložil smyčec ke strunám a jemným tahem vyloudil tón tak čistý a kouzelný, že mu srdíčko poskočilo. Překvapený pohled upřel na panenku, zatímco v jeho ouškách stále ještě doznívalo zlato jeho tvorby.
Cvrček složil housličky i smyčec do futrálu, opatrně si ho umístil na záda, sundal si z hlavičky zelený hravý klobouček, položil ho na prsa a s velkou úctou se hluboce uklonil. Pak se otočil, mrkl na Emmu i pejsky a hop – jedním ladným skokem zmizel ven oknem do nočního ticha.
Emma se rozhlédla po dětském pokojíčku, kde slabé noční světlo vrhalo dlouhé stíny po stěnách. Plyšoví pejsci stáli v kruhu kolem Adélčiny postýlky a s dojetím sledovali, jak se miminko uklidnilo a do tváře se mu vrátil milý úsměv.
"Je čas jít domů," zašeptala Emma a otočila se ke svým chlupatým přátelům. Pejsci přikývli a bez váhání se rozběhli k místu, kde předtím proskočili škvírou do lidského světa. Kouzelná cesta zpět byla stále otevřená a vábila je zpět do bezpečí pohádkového světa.
Jeden po druhém, s lehkostí a obratností, kterou by do plyšáků nikdo neřekl, proskočili zpátky. Emma se naposledy ohlédla na Adélku, která teď spokojeně oddychovala, a s úsměvem následovala své přátele.
Na prahu zrcadlové síně netrpělivě čekala usínáček Myška, která se s úlevou usmála. "Už jsem se bála, že to nestihnete," přiznala a rychle očima přelétla všechny pejsky, aby se ujistila, že jsou v pořádku. „V jiném ze zrcadel jsem viděla Adélčin pokoj i to, co jste v něm museli zažít.“
"Bylo to těsné," přiznala Emma, "ale Adélka už zase klidně spí."
Když se Emma vrátila k zrcadlu, kde spolu původně s myškou stály, zrcadlo už neukazovalo kouzelný svět, znovu odráželo jí a myšku i všechny pejsky, kteří statečně stáli za ní. Na okamžik se zarazila. Na jejího kloboučku, přesně tam, kde ještě před chvílí rostl fialový kvítek, se teď objevil nový, drobný a zářivě čerstvý. Jemně si ho pohladila konečky prstů a usmála se.
Myška se k ní přitulila a se zatajeným dechem sledovala zázrak nového kvítku. "Mám takové štěstí, že mohu být součástí života malé Adélky," zašeptala s dojetím.
Emma jí jemně stiskla tlapku a přikývla. "A ona má štěstí, že má tak úžasné přátele jako jsme my."
Noc se pomalu chýlila ke konci a kouzelný svět se nořil do klidného spánku. Jakmile první sluneční paprsek pohladil dřevěný povrch truhly, tajemný svět se ukryl až do další noci.
Komentáře
Diskuze je prázdná.