Nejlepší plyšové hračky
Bezpečné nejen plyšové hračky pro miminka od narození
Muchláček i usínáček pro miminka od narození
Dřevěné hračky pro miminko
Zvukové hračky pro miminko
Nejlepší plyšové hračky V AKCI!
Osobní předání
.jpg)
.jpg)
Jsme zelený e-shop!
(1).jpg "Jak medvídek Sherwood zachránil noční oblohu")
.jpg "Pohádka na dobrou noc: O ztraceném medailonku")
Tento e-shop využívá cookies (technické - nezbytné pro chod e-shopu), analytické a marketingové.
Králíček Kaloo a kouzelná mrkev
04. 02. 2025, 20:44
Ne všechny plyšové hračky pro miminka mají takové štěstí, aby mohly každou noc ožít a prožívat pohádková dobrodružství, jaká nabízí Země tisíců kouzel. Plyšákům malé tříměsíční Adélky se to ale díky čarovné starodávné dřevěné truhle podařilo. A tak přišla další noc a první měsíční paprsek, který neslyšně proletěl vzduchem, dotkl se kování, které skoro neznatelně zasvítilo – a další pohádka mohla začít.
Králičí Lhota bylo jedno z nejroztomilejších míst, které svět kouzelné truhly nabízel. Hned jak truhličkový měsíček vyplul na oblohu a ozářil celou krajinu, objevily se první heboučké kožíšky jeho obyvatel, kteří vesele hopkali po louce a dlouhýma ouškama švihali na pozdrav. Meruňkový usínáček jménem Rozárka vylezl ze své nory, vytáhl naducané peřinky a pověsil je na šňůru u kopečku, kde bydlel, aby je mohl kouzelný měsíček znovu vybělit.
„Dobrý večer, Rozárko,“ promluvil jemný králičí hlásek za ní.
Rozárka se otočila a spatřila plyšového králíčka Kaloo. Usmála se na něj, ale rychle si všimla jeho zamyšleného a zachmuřeného výrazu.
„Copak se děje, Kaloo?“ zeptala se starostlivě.
Králíček jen tiše zíral kamsi do dálky. „Pořád myslíš na tu mrkev?“ pokračovala Rozárka a vzpomněla si na jejich rozhovor z minulé noci.
„Ano,“ brumlal Kaloo. „Od té doby, co jsem zacítil tu nejomamnější a nejchutnější vůni, nemůžu myslet na nic jiného.“
„Ale u nás v Králičí Lhotě máme mrkve dost,“ snažila se ho uklidnit Rozárka. „Naše mrkve jsou stejně dobré jako ta, kterou jsi cítil.“
„Máš pravdu,“ přitakal králíček, ale jeho myšlenky stále bloudily zpátky k té jediné mrkvi. „Půjdu hopkat a na mrkev zapomenu.“
Oba se rozloučili, ale Rozárka nevěděla, že Kaloo nemluvil pravdu. Jakmile se vzdálil od Rozárky, jeho tlapky ho automaticky vedly zpět do nory. Pod zemí už byl tunel skoro hotový, stačilo jen prorazit poslední kousek země.
S posledním hrábnutím se ocitl na kraji Zrníčkového Dvora, přímo uprostřed voňavého mrkvového pole. Něžný králíček se nejprve rozhlédl, jestli ho nikdo nevidí, a pak popadl tu nejkrásnější a největší mrkev, která ho tak láka. Vrátil se tunelem zpátky do své nory, kde si poctivě umyl tlapky i mrkvičku a zakousl se do sladké lahůdky.
A jak byla sladká a plná úžasné chuti! Kaloo byl po prvním soustu jako omámený, možná proto si nevšiml, že mu hned vzápětí narostly uši nejméně čtyřnásobně dlouhé, než měl normálně. A už tu bylo druhé i třetí kousnutí. To byla ale pohádková chuť!
Najednou se začal cítit divně. Zvedl očka a podíval se do zrcadla u vchodových dveří nory.
„Ó ne!“ zvolal zděšeně, když viděl svůj obraz. Nejprve spatřil obrovitánské uši, pak si všiml, že jeho dřív tak nádherný tyrkysový kožíšek teď svítil jasnou oranžovou barvou. A co to má vlastně na hlavě? Proč mu z ní jako vlásky vyrůstá mrkvová nať?
„Děje se něco, Kaloo?“ zaslechl v zápětí Rozárčin ustaraný hlas za dveřmi.
„Pojď dál, Rozárko,“ vyzval ji, protože věděl, že s touhle šlamastikou si sám rozhodně neporadí. „Ale nelekni se mě, prosím.“
Meruňkový usínáček otevřel dveře, vyvalil očka a v němém úžasu sledoval prazvláštní proměnu svého kamaráda, který před ním stál v celé své mrkvové kráse a s provinilým výrazem.
„Tys tu mrkev ukradl!“ řekla Rozárka tak přísně, jak jenom uměla.
Králíček sklonil hlavu, přivřel očka a přitakal. „Co mám teď dělat, Rozárko? Pomoz mi, prosím, přeci nemůžu takhle ven mezi kamarády.“
Ještě, že byl usínáček tak moudrý, hodný a spravedlivý a věděl, že se Kaloo sám vytrestal dost, než aby mu jeho trápení ještě prohlubovala. Nejprve si vyslechla králíčkův příběh a pak mu poradila, aby se vrátil do Zrníčkového Dvora, přiznal se plyšové kravičce, která se tam o všechno stará, a požádal ji o pomoc, protože ta bude jistě vědět, jak z toho prapodivného dobrodružství ven.
Kaloo Rozárce poděkoval, otočil se a chtěl se vrátit zpátky s tou proklatou mrkví do tunelu, ale jejda, co se to stalo. Hned při prvním kroku zakopl o svá dlouhá ouška a roztáhl se, jak dlouhý tak široký přímo uprostřed své nory. I na to znal usínáček řešení. Rozárka si sundala ozdobnou gumičku, zapletla a uvázala králíčkovi ouška dozadu a on mohl pelášit zpátky na dvůr.
Nevěděl, kde má plyšovou kravičku hledat, věděl ale, že se bude pořádně stydět, až jí bude vyprávět, co udělal. Hned jak vystrčil hlavičku z tunelu, lekl se. Jen kousíček od něj stála strážkyně dvora, bíločerná plyšová kravička s tak přísným výrazem, že se jí skoro bál podívat do očí.
„Tys tomu dal, králíku!“ obořila se na něj.
„Já vím, paní kravičko, a moc se omlouvám. Já už to nikdy neudělám, tady je zbytek mrkve zpátky, jenom mi prosím pomozte,“ žadonil králíček a natahoval tlapičky s ohlodanou mrkví.
„Myslíš si, že můžeš ukrást mrkev, pak se omluvit a všechno se vyřeší, králíčku?“ zamračila se kravička, když si od něj brala nakousanou mrkev zpátky. „Jestli chceš kouzlo této speciální mrkve zrušit, musíš pomoci někomu jinému. Dám ti úkol, a když ho poctivě vyplníš, napravíme to, co jsi si nadrobil.“
Kaloo se úkolu trochu bál, ale také mu svitla naděje, že bude takový králíček jako dřív, a tak souhlasil. Celou noc nosil plyšovým ovečkám seno z kopce na kraji Zrníčkového Dvora, pak přinesl čerstvou vodu ze studánky pro plyšová prasátka, vyčesal zamotanou srst starého plyšového jezevce a plyšovým pejskům Májinkovi a Juráškovi donesl obrovskou večeři, kterou jim kravička připravila.
Už se bál, že úkoly nikdy neskončí, že sluníčko vstane dřív, než se mu vrátí jeho podoba, a že ho snad malá Adélka uvidí takhle. Tak pozdě už bylo. Jeho smutné starání ale přerušila kravička, která se před ním objevila. Dala mu mističku a v ní nakrájenou sušenou mrkev.
„Dobrá práce, Kaloo,“ pochválila ho. „Tady máš za odměnu a službu mrkev, která ti pomůže. A příště si pamatuj, že kouzla nejsou na hraní.“
Kaloo do sebe hodil poslední kousky sušené mrkve a cítil, jak se kouzlo pomalu rozpouští. Jeho dlouhá ouška se začala zmenšovat a tyrkysový kožíšek se mu vrátil do původní měkké barvy. Když si sáhl na hlavu, s úlevou zjistil, že zmizela i mrkvová nať.
„Děkuju vám, paní kravičko!“ vyhrkl šťastně. Plyšová kravička na něj mrkla a se spokojeným úsměvem mu popřála bezpečný návrat domů.
Kaloo pelášil zpátky tunelem, až mu hebké tlapky skoro nestačily. Když konečně vyběhl ze své nory v Králičí Lhotě, bylo jen pár minut před svítáním. U kopečku stála Rozárka, která právě sundávala vybělené peřinky ze šňůry.
„Rozárko!“ zavolal Kaloo, zatímco se k ní rozběhl. „Děkuju ti, bez tebe bych to nezvládl. Pomohla jsi mi uvědomit si, že dělat chyby mohou i plyšáčci, ale napravit je je to nejdůležitější.“
Rozárka ho s úsměvem pohladila po ouškách a odpověděla: „Jsem ráda, že jsi v pořádku a že sis z toho něco odnesl.“
Zatímco se oba plyšoví kamarádi dívali na východ, první zlatavé paprsky sluníčka začaly probleskovat nad kopcem. Měkké světlo se rozlilo po celé Králičí Lhotě a malá vesnička, která celou noc žila svými dobrodružstvími, se začala ukládat ke spánku. Rozárka zívla, protáhla se a s jemným úsměvem řekla: „Pojď, Kaloo. Je čas si odpočinout.“
Kaloo ji následoval do své nory, kde se zavrtal do nadýchaných peřinek. Rozárka mu ještě urovnala deku, než se sama vrátila domů.
A tak, zatímco slunce plně vyšlo a začalo ohřívat okolní krajinu, Králičí Lhota usnula. Všichni plyšáci včetně Kaloo se ponořili do hlubokého a klidného spánku, snící o dalších kouzelných dobrodružstvích, která je možná čekají už příští noc.
.jpg)
Komentáře
Diskuze je prázdná.