Nejlepší plyšové hračky
Bezpečné nejen plyšové hračky pro miminka od narození
Muchláček i usínáček pro miminka od narození
Dřevěné hračky pro miminko
Zvukové hračky pro miminko
Nejlepší plyšové hračky V AKCI!
Osobní předání
.jpg)
.jpg)
Jsme zelený e-shop!
(1).jpg "Jak medvídek Sherwood zachránil noční oblohu")
Tento e-shop využívá cookies (technické - nezbytné pro chod e-shopu), analytické a marketingové.
.jpg)
Pohádka na dobrou noc: O ztraceném medailonku
30. 01. 2025, 23:39
Někdy staré truhly, které dědíme přes generace, skrývají víc než jen vůni minulosti a rýhy, které do nich udělali naši předkové. Někdy je v nich skryté kouzlo a celý pohádkový svět, který se probouzí, když se poslední částečky světla ukryjí před měsíčním světlem. A pak kouzlo ožívá...
Malá Adélka se narodila teprve před třemi měsíci. Byla to ta nejkrásnější modrooká holčička s dokonalými blonďatými vlásky, a tak nakažlivou radostí ze života, že okouzlila každého, kdo ji potkal. Svůj vliv neměla jen na své lidské okolí – milovaly ji i plyšové hračky, které s ní bydlely v jejím pokojíčku a v kouzelné truhle, kterou jí darovala babička. Ta truhla byla předávána z generace na generaci a v sobě nesla nejen příběhy, ale i magii.
Jak malá Adélka pomalu poznávala svět, začala se kamarádit i se svými hračkami. Maminka jí koupila plnou kopu toho nejněžnějšího, co v obchodech našla, a tak měla opravdu na výběr. Nebyl tomu ani týden, kdy při jedné z her ochutnávala malého plyšového jednorožce s růžovým pohádkovým rohem. Jednorožcovi se její přítomnost tak líbila, že jí dal medailonek, který nosil kolem krku. Adélka se jemně zasmála, medailonek si vzala, ale netušila, jak mocný předmět to je. Teď s ním spokojeně spinkala v postýlce, netušíc, co se v truhle za posledních sedm dní stalo.
Když si malá Adélka dohrála, maminka ji vykoupala, nakrmila a uložila ke spánku. Rozhlédla se po pokojíčku a uklidila všechny plyšové hračky do truhly. Pak Adélku políbila na čelo, popřála jí ty nejkouzelnější sny a odešla.
Adélka měla té noci nádherné sny, plné pohádkových jednorožců, třpytivých lístečků, svítících motýlků a blikajících světlušek. Ale zatímco spala, v truhle po babičce vládlo ticho. Byl to už sedmý den, co ustal nádherný noční život, kdy ožívala každá hračka, rozkvétaly kouzelné květiny a staré dřevo truhly prozařovalo měsíční světlo. Jednorožec smutně seděl v koutku, panenky netančily a medvídci si nehráli své medvědí hry. Všichni byli smutní. Věděli, že bez medailonku jejich noční život nemá ten kouzelný lesk. Chyběla jim světla světlušek a jemné šumění motýlích křídel.
A tehdy se zvedla Valentine. Její rezavé vlasy, které se na měsíci leskly jako plameny, se lehce pohupovaly, když zašeptala: „Jsem přeci baletka. Vydám se z truhly pokojíkem s lehkostí pírka a medailonek nám přinesu. Budeme zase žít náš sen v našem dřevěném domečku.“
„Je to nebezpečné,“ zašeptal jednorožec.
Valentine se jemně pousmála. „Ale já to dokážu.“ Její pohled plný odhodlání rozjasnil tváře všech plyšových přátel. Věděli, že pokud chtějí svůj malý kousek pohádky zpět, musí Valentine uspět.
Když z truhly zaznělo neznatelné skřípnutí víka, její rezavé vlasy ozářilo měsíční světlo. Baletním pohybem překonala stěnu truhly a naposledy se otočila na medvídky, kteří drželi poklop. Kývla hlavou a s grácií baletky skákala přes koberec. Byla už skoro u postýlky, když zaslechla kroky na chodbě.
Její plyšové srdíčko začalo bít tak rychle, jako kdyby byla před nejdůležitějším baletním představením. Zachvěla se, ale nevzdala se. Rychlým pohybem skočila pod postýlku a vyčkávala.
Dveře se otevřely a teplé světlo z chodby ozářilo koberec vedle Adélčiny postýlky. Valentine sledovala, jak se pantofle blíží. Zastavily se přímo u ní. Tatínek se začal sklánět.
„Ach, jak já se bojím,“ pomyslela si.
Pak ale strach zmizel, jako by ji pohladil něžný dotek. Tatínek přišel jen zkontrolovat Adélku, jemně ji políbil na čelíčko a odešel.
Valentine si oddechla a znovu se odhodlala. Pomalu se vyplazila zpod postýlky a přistoupila blíž. Pár baletních akrobacií a s neuvěřitelnou grácií překonala zábradlí postýlky. Byla u Adélky a hledala medailonek.
Nakonec ho spatřila. Malá Adélka ho držela ve své drobné ručce. Valentine zatajila dech. Co teď? Pohnula se vpřed, ale nevěděla, jak medailonek jemně vyprostit. A pak se měsíční světlo skrylo za mrak a v pokoji zavládla tma.
Minuty se zdály jako hodiny. Valentine v duchu přemýšlela, co bude dělat, když Adélka otevře oči. Pak se měsíční paprsky opět vynořily, jemně pohladily Adélčin obličej a její drobná ručka se pohnula. Medailonek vypadl.
Valentine rychle uchopila medailonek. Byla zachráněna! Už se chystala od skotačit zpět, když malá Adélka otevřela oči a jejich pohledy se setkaly. Valentine na chvíli ztuhla, ale pak se jemně usmála.
„Moje milá Adélko, nech nám prosím náš medailonek. Budeme ho strážit a opatrovat, a až budeš větší, přijď za námi do našeho dřevěného domečku. Ukážeme ti kouzla, která jiné děti neznají.“
Adélka se na ni usmála, jako by jí rozuměla. Zavřela oči a znovu usnula.
Valentine si oddechla. Cesta zpět do truhly byla rychlá a hladká. Ještě, než měsíček zmizel za mraky, zaklepala na stěnu truhly a medvídci nadzvedli víko.
Druhý den všechny plyšové hračky v truhle spaly. Potřebovaly si odpočinout po té nádheře, která se jim vrátila. A když se příští noc rozsvítila světýlka a rozezněl medvědí smích, věděli, že jejich pohádkový svět bude zase plný zázraků.
.jpg)
© mrnatum.cz/Jan Švehla 2025 Všechna práva vyhrazena.
Obsah je chráněn autorským zákonem a nesmí být kopírován, šířen ani jinak využíván bez výslovného souhlasu autora.
Komentáře
Diskuze je prázdná.